neděle 14. srpna 2016

Dlouho nic tak snad zase po letech

Dlouhou dobu jsem neblogovala ☺ Snad si ani nevzpomenu na poslední článek, který jsem naposledy publikovala. Od této doby uplynula dlouhá doba a dost věcí se změnilo. Konečný je ze mne po dlouhém snažení Bc. - ano konečně. S přítelem brzy oslavíme tři roky spolu. Po dlouhém rozhodování jsem si JÁ antitalent do elektroniky a tomu podobnému pořídila svůj první Iphone. I když moji blízcí mi říkali, že  mi bude na nic, že s tímto přístrojem se nenaučím😈 Co se tyče mé úchylky nakupování, tak tu mi hoodně potlačil přítel. Já snad poslední tři roky neměla potřebu si koupit něco co bych nepotřebovala, ale poslední dobou začínám mít zase potřebu si dělat radost.

Léto si užívám pracovně, brigadničím a od září opět do školy ☺











čtvrtek 11. června 2015

Instagram

Krásný den všem:)

Na blogu skoro nebloguji, ale kdo máte rádi moje příspěvky, tak sledujte můj instagram, na něm jsem činná pořád:)




čtvrtek 22. ledna 2015

Chtěla bych v roce 2015 aneb co mi bylo v roce 2014

Ahojky

Po mé strašně dlouhé neaktivitě se zase hlásím. Jestli vás baví mě sledovat, tak určitě mě sledujte na instagramu, kde jsem aktivní stále:) Dnešní článek bude o tom, co jsi přeji v roce 2015, ale ne o tom, že to musím mít nebo že si to pořídím, chtěla bych, ale třeba nic z toho nebude:) A také o nemoci, která mě dostihla na podzim.

To, co bych asi nejvíce chtěla, tak se mi bohužel nesplní. Můj sen pro rok 2015 byl získat titul Bc. bohužel díky nemoci, která se mi táhla po celý zimní semestr třetího ročníku, jsem nestihla bakalářskou práci napsat v termínu. Ta nemoc byla mononukleóza. Možná si říkáte, že jste ji měli také a zvládali jste vše. Mě začalo být špatně na začátku října, byla jsem unavená, mdloby na mě šli, malá boulička na krku se mi udělala, na zvracení mi bylo, moc jsem nejedla (ne, že bych to nepotřebovala:D). Nejdříve jsem si myslela, že jsem těhotná. Tak jsem zašla na gyndu, ale to se nepotvrdilo. Tak jsem šla k praktickému  lékaři a ten mě poslal na ORL. Nechápala jsem proč, a když jsem tam přišla, tak jsem doktorce zdělila, že mám bouličku na krku a že takový příznak  měl i bratr před půl rokem a měl mononukleózu. Doktorka se mi vysmála a poslala mě na odběr krve, ale ne na mononukleózu, ale na něco jiného. Nakonec mi zjistila, že mám streptokoka a poslala mě s penicilinem domů. To už jsem přestala chodit na brigádu, protože jsem nebyla vůbec schopná. Zhruba 20 hodin denně jsem prospala. U přítele si ze mě všichni dělali už srandu. Asi po 10 dnech jsem šla na kontrolu, ale to už jsem nemohla ani polykat, jak kdybych měla angínu, bylo mi čím dál hůř. Doktorka mi oznámila, že to vypadá na mononukleozu a když jsem ji řekla, že jsem ji na to upozorňovala, tak mi řekla, že nemůže dělat testy jen tak, že je to velice drahé. Tak jsem se s ní málem pohádala, že hlavně pokaždé chtěla regulační poplatek i když mi nic neudělala. Do toho moji rodiče do mě rýpali, že mě zavezou do nemocnice, že to takhle dál nejde. Jenomže já poseroutka byla raději zašitá u přítele v posteli a říkala si, že to vyléčím bez nemocnice. Mononukleóza se po odběrech potvrdila a já od 31.10. začala držet jaterní dietu. Ze začátku mi bavilo si vařit. Ale čím víc ubíhal čas, tak už jsem nemohla kuřecí maso ani vidět. Samozřejmě do školy jsem nejezdila, jenom občas ve čtvrtek kvůli jedné hodině, kde se počítala absence. Protože jsem stále byla totálně vyčerpaná. Bohužel na začátku prosince začal zápočťák a zkouškové období. Nebýt mé suprové spolubydlící, která mi vše dala, tak bych to asi nezvládla. Nyní můžu říct, že to bylo skoro moje nejlepší zkouškové, když nepočítám bakalářku. Jaterní testy se mi stále nelepšily. Nevím, zdali to bylo stresem nebo že jsem občas už i zahřešila (např. jedna malá naběračka gulášové polévky nebo dvě kostičky čokolády). Před Vánoci mi bylo zděleno, že musím držet i přes Vánoce dietu. Musím říci, že jak jsem se toho bála, tak jsem byla víc spokojená než bez diety. Všichni nadávali, že jsou přejedeni a že jim je těžko a já byla v pohodě a to jsem jedla skoro to co oni. Měla jsem bramborový salát, akorát všechna zelenina v něm byla podušená na vodě, místo majonézy jsem měla jogurt a vynechané nějaké ingredience v něm. I když jsem nemohla smažené, tak jsem měla kuřecí řízek na čerstvém oleji a hned namočený ve vodě, aby se ta mastnota dostala ven. Mamka mi udělala "mononukleotický" cukroví tři druhy na které mě chodil i bratr a říkal, že je lepší než to, co mají oni:D Chlebíčky jsem měla buď s pomazánkou tvarohovou nebo se sýrem. Co bylo asi nejhorší, že všichni si mysleli, že když nemůžu alko, tak mi to vynahradí dětskými bublavými špunty - měla jsem je asi 5 krát a už je dlooooouho nechci vidět. Hnus sladkej. O Vánocích jsem, ale hřešila víc než obvykle a paradoxně jsem mezi svátky šla na odběry a ultrazvuk a zjistili mě, že už to mám ok. Takže už na silvestra jsem se pomalu začala cpát normálními chlebíčky:D Alkohol nemůžu ještě teď, ale už po malých dávkách piji pivo:D Musím říci, že velkou oporou mi byl přítel, který se o mě strašně kráásně staral a opečovával mě jako největší poklad. Sám jedl potají, aby mi nedělal chutě. Takže z toho plyne, nepodceňujte nemoce:)

Tak a teď konečně se vracím k původnímu tématu o kterém jsem chtěla psát. Strašně ráda bych se v létě chtěla podívat zase někam do zahraničí k moři. Nejdříve jsme mysleli, že objednáme dovolenou First minute, ale po loňských zkušenostech jsme to zamítli:) Letos přemýšlím o tom, že když vlastně nepíši bakalářskou práci a nečekají mě státnice, že by jsme mohli vyjet už v květnu před sezonou. Nejdříve jsme chtěli jet do Řecka, ale nyní vůbec nevíme, když euro pořád stoupá, proto pojedeme na poslední chvíli, takové náhlé rozhodnutí:) 

Letos bych chtěla ochutnat sushi. Strašně dlooouho mě láká, ale pořád nemám odvahu si to dát. Tak snad letos. Z kosmetických výrobků bych určitě chtěla vyzkoušet nějaký přípravek od Macadamia. Dlouho mě láká. Měla jsem možnost myslím v Ladyboxu vyzkoušet vzorek masky na vlasy a byla super. Bohužel mám zatím masek na vlasy dost, takže musím je vypotřebovat. Doufám, že než se rozhodnu si pořídit vůni Si, tak mě nepřestane na mě vonět, tak jako to bylo s vůni od Lancome. Ráda bych také dostala nebo si pořídila nějaké hezké hodinky s kovovým řemínkem. Bohužel mi začíná zlobit notebook, takže je možné, že si budu muset pořídit nový. Dříve byla mým favoritem značka Vaio, bohužel v té době jsem na to neměla šanci si vydělat. Pokud sledujete můj instagram, tak jste mohli vidět taštičky z Pandory, copak to asi bylo, že?:) Ano, chci si dělat "vzpomínkový" náramek. Když mi prvně o tomto náramku řekl bratr, tak jsem řekla drahá zbytečnost. Nedalo mi to a na jejich stránky jsem se podívala a byla to láska na první pohled. Nejdříve to začalo prstýnkem k Vánocům a k Valentýnu to bude pokračovat, ale pssst nic nevím:)

Největším přáním je, aby jsme prožili s přítelem ještě hezčí, romantičtější, bláznivější, (ne)uhádanější rok. A doufám, že spolu v září oslavíme druhý rok:-*

Doufám, že Vás můj ojediněle dlouhý článek nezabil a budu se těšit příště:)

neděle 20. dubna 2014

Výlet na zámek v Potštejně

Ahojky

Sice meteorologové počasí moc předpovídat neumí, ale přesto jsme s Jirkou vyrazili na výlet na velikonoční jarmark na zámku v Potštejně. Lidí bylo mraky a stánků, že by se na prstech daly spočítat. Místní zámecká kavárna samozřejmě nezklamala a my si pochutnali na tiramisu a latéčku. 

A kam jste vyrazili vy?







kabát - H&M, legíny - F&F, triko - New Yorker, kabelka - vietnamci, brýle . Takko, baleríny - Mixer

sobota 22. února 2014

Jam Studio sada

Ahojky

Už zhruba půl roku jsem sháněla nějakou hezkou peněženku a nerazila jsem u Plum na eshopu na Jam studio. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout jestli černou nebo růžovou barvu. Nakonec vyhrála růžová. Zásilka dorazila do dvou dnů a po rozbalení už jsem se jen kochala. Peněženka, penál a kosmetická taštička byly zabaleny v průhledném obalu s puntíky. Jednoduchý design a kvalitní materiál dělá jam studio neodolatelné. 





čtvrtek 20. února 2014

Moje já aneb jak jsem se seznámila s panem božským

Ahojky

Dočetla jsem se, že by jste chtěli vědět něco více o mě. Dlouho jsem přemýšlela, co vlastně napsat, ale stejně jsem to nevymyslela, takže jsem prostě začala psát a zjistila jsem, že jsem na sebe práskla o hodně víc než jsem chtěla:D Doufám, že se vám můj snad nejdelší článek bude líbit.

Jak už určitě víte jsem 22letá studentka. Studuji druhý ročník ekonomické fakulty na Vysoké škole Báňské technické univerzitě Ostrava, obor účetnictví a daně. Vůbec nevím proč jsem si tento obor zvolila, protože mě nějak nenaplňuje ani moc nebaví. Prostě ho studuju protože ho studuju. Mým velkým snem od mala je učit. Nejdříve jsem chtěla jít po základce na pedagogickou školu, ale bohužel rodiče byli po dnech otevřených dveří nadšeni z obchodní akademie v Chocni. Tam nám na dnu otevřených dveří naslibovali mnoho certifikátů a snadné uplatnění. Takže obyčejný pedák byl prostě pro rodiče málo. A já asi nebyla tak vyspělá, abych si dupla a šla tam kam chci. První rok na ekonomce byl utrpení, dokonce jsem chtěla přestupovat, ale nakonec jsem tam zůstala a rodiče se smířily i s mým průměrem z matematiky, který byl v průměru 4.3. Tak tak jsem z matematiky prolézala, ostatní předměty byly v pohodě známky do dvojek občas trojek. Největší vtip byl, že jsem si k maturitě zvolila z variant matematika vs. angličtina matematiku. A světe div se, odmaturovala jsem z ní na 3, a to jsem neměla žádné doučování a učila jsem se tak 14 dní před maturitou. Prostě jsem si jen prošla starší zadání a použila rozum z běžného života. Přihlášky na vysoké školy jsem si dala čtyři, samozřejmě zase na ekonomické obory, protože jsem si byla jistá, že na pedagogickou vysokou bych přijímačky neměla šanci udělat, protože předměty jako dějepis a fylozofie se moc na naší škole nebralo. Jinak jestli se ptáte na můj soukromý život, byl normální. Měla jsem dvě nejlepší kamarádky a pak samozřejmě další a s nimi jsem podnikala různé akce, jako každý, diskotéky, plesy, kina. Ale bohužel v této době byly obě kamarádky zadané, takže jsem se musela dost podřizovat tomu, jak mají oni čas nebo jsme chodili třeba ve třech - kamarádka, její přítel a já (takže jsem dost křenila). Samozřejmě jsem trpěla depresemi z mého obtloustlého vysokého těla. Vždy jsem byla všude vidět. Moje dvě nejlepší kamarádky, jedna se 160 cm a druhá 167 cm výšky, byly vždy o dost menší, takže já byla jak žirafa. Všichni kluci byli menší než já. A moje oblíbená věta zněla: "Já si snad v životě nenajdu kluka" Samozřejmě jsem  měla rande s pár klukama, ale vždy to skončilo fiaskem. Připadala jsem si divně, že jsem se jezdila koupat v létě s rodičema a vedle nás ležel zaláskovaný pár. Maturita byla za mnou, na vysokou jsem byla také přijata, a čekalo mě normální léto, které jsem strávila na brigádě. V montérkách jsem montovala závity. Byla jsem za tu brigádu šťastná, protože slovo hospodářská krize znělo ze všech firem. Občasný výlet na koupák s kámoškou, ale jinak nic zajímavého. To jsem, ale netušila, co přinesou prázdniny za rok. 

V září jsem nastoupila do Ostravy na vysokou. Naštěstí tam se mnou šla kamarádka se kterou jsem půlku střední seděla a ještě jeden kámoš. Takže jsem první krůčky na vysoké absolvovala s pomocí jich. První šok z komunistického pokoje jsem přežila a začala jsem si vysokou užívat. Peníze z brigády rychle ve velkoměstě mizely (určitě můj velký nákup jste na blogu viděli). Bohužel až do doby kdy si kamarádka našla kluka a odstěhovala se ode mě. Strašně špatně jsem to nesla. Škola mě nebavila a já nevěděla jak to tam přežít. Dokonce jsem si chtěla kupovat čivavu. A tak jsem si dala seznamku na internetu. Sháněla jsem super kluka z Ostravy. Nikdy bych nevěřila, že se tolik lidí ozve, ale skoro z žádným ven nešla protože třeba bydlel přes celou Ostravu nebo ještě dál. A já Ostravu ještě moc po půl roce neznala. Sešla jsem se s jedním a to jen proto, že mě ukecal a byl z kolejí. Bylo to moje nejhorší rande. Celou dobu mluvil jen o sobě prostě nuda. Pizzu jsem si pak zaplatila a vymazala ho ze všeho z čeho to šlo. A tak jsem zkusila seznamku v místě bydliště v České Třebové a okolí. Ozvalo se zase strašně kluků. A tak jsem s jedním vyrazila ven (říkejme mu sobec). A já se do něho zamilovala, protože mě připomínal spolužáka ze střední do kterého jsem byla zamilovaná. Po pár randech mě začalo štvát, že má na mě čas jen večer. Moje kamarádka, která ho poznala mi říkala hned jak ho poznala, ať se na něho vyprdnu, že to je sobec, který myslí na sebe. Ale já byla zamilovaná a neposlouchala ji. A pak se rozešel on se mnou a zároveň já s ním (byla jsem podrážděná ze nevykonaného zápočtu a unáhlila jsem se) A zase začli prázdniny. Občas jsem si se sobcem napsala smsku a nic víc. Celé prázdniny byli stejné 6 dní v týdnu, 10 hodin denně v práci. Občas kratší dobu, protože jsem jela třeba na koupák nebo někam z rodičema nebo si nechat tetování. Ano k 21. narozeninám jsem si nechala udělat na zápěstí levé ruky nápis "Believe". Rodiče se s tím moc nechtěli smířit. Mamka byla proti, a taťka mi řekl - hlavně si nedávej nic na ruku. No stalo se:) 

Na konci prázdnin přesně 23. 8. za mnou přišel jeden můj spolupracovník a řekl mi, že se líbím jednomu klukovi tady. Já to moc nevnímala, myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. Ale on začal jestli bych s ním šla na večeři, kdyby mě pozval, ale že je hodně stydlivý a tak se mě ptá proto, abych ho neodmítla. Po dlouhém naléhání spolupracovníka jsem se zeptala, kdo to je. A když mi to řekl, tak jsem se jen zeptala: "To je ten s ponožkama až ke kolenům?" Ale ze soucitu jsem svolila k pozvání na večeři. O víkendu mi se na facebooku rozsvítila ikonka, že si mě chce někdo přidat do přátel. Ano byl to Jirka. Tak jsem si ho přidala a čekala jestli napíše. A tak jsem mu chudákovi stydlivému napsala já. Já už měla od mé spolupracovnice zjištěné, že je strááášně hodný, že miluje hokej, že ho dobře hraje, ale že se stydí. Chtěl mě pozvat na večeři, ale já jsem nechtěla, protože nemám moc ráda první schůzky v restauraci a to, že za mě chlap platí. A tak jsem si říkala, hraje hokej, tak půjdeme bruslit, bude se tam cítit uvolněněji než v restauraci a konverzace nebude třeba tak váznout. Já na bruslích víc jak rok nestála, brzdit neumím, ale byli jsme domluvený asi za 4 dny, že půjdeme. V práci jsem ho viděla u umyvadla a tak jsem vyrazila k umyvadlu ho pozdravit a třeba si popovídat, bohužel chudák byl stydlivě červený, odpověděl mi na pozdrav a zmizel. Mezi tím mě napsal, jestli bych nejela se podívat na hokej. A já souhlasila. Sice jsem nechtěla naše přátelství prohlubovat. Řekla jsem si jedna schůzka a dost, ale stejně jsem se nafintila. A vyrazila na nádraží. Asi tři minuty od nádraží mě chytl takový slejvák, že ani deštník nepomohl a já dorazila zmoklá jak slepice. Jirka už na nádraží čekal, lístek na vlak měl koupený a jeli jsme. Při cestě jsem spíše mluvila já. Před hokejem jsme se stavili do kavárny na latté a kofolu a šli na stadion. I když mě bylo nakázáno, ať já uberu na rychlosti mluvení a dám prostor Jirkovi. Stejně to nešlo a povídala jsem víc než Jirka. Hokej byl naprosto super. Já byla z hokeje nadšená. A rozhodlá, že další schůzka už nebude. Jenomže jsem se pak dozvěděla, že si kvůli mě koupil brusle. To jsem trochu nechápala - jak nemůže mít brankách, který hraje hokej brusle. Později mi bylo vysvětleno, že bránkáři mají jiné brusle než hráči a lidi, kteří normálně bruslí. Bylo mě blbé nejít na brusle, když si je kvůli mě koupil a tak jsem šla. Sice jsem se motala a tak tak stála. Jirka bruslil famózně. A tak jsem se ho chytla (samozřejmě já první) za ruku, abych neslítla nic jiného v tom nebylo. V tomto období se začal ozývat sobec a měla jsem se s ním sejít. A já začala přemýšlet, co udělám. Já pořád milovala sobce a Jirka byl zamilovaný do mě. A tak jsem v práci Jirkovi oznámila, že se přestaneme scházet. Bohužel on to nerozdýchal opil se a druhý den nepřišel do práce. A já ucítila starost o něho. A tak jsem mu napsala a šli jsme ven. Musím už to zkrátit protože jinak to bude maxi článek:D 

V září jsme začali spolu oficiálně (facebookově) chodit. Dozvěděla jsem se také, že jsem se Jirkovi líbila už rok před tím, když jsem tam byla na brigádě, ale nestihl nebo se styděl mě oslovit. Já začala Jirku měnit k obrazu svému. Žádná peněženka po kapsách, ale malá pánská taška, místo bundy kabát, z vlasů na ježka delší vlasy atd. Do jeho rodiny jsem zapadla strašně rychle a vycházím s rodičema taky dobře. Jsem za to moc ráda.

A začali jsme vymýšlet výlety. Byli jsme spolu ve Vídni před Vánoci, viděli jsme muzikál Děti ráje, výlet do muzea v Olomouci a zoo byl taky super. Udělali si suprové Vánoce (kdyby jste chtěli vědět, co jsem dostala, například fialový foťák Samsung nebo Dolce&Gabbanu), vybrali jsme spolu k Jirkovi do pokoje obří úžasnou postel. Prožili romantického Valentýna. S Jirkou jsem přestala řešit moje deprese z postavy o hoodně míň, skoro vůbec. Prostě si říkám, jsem jaká jsem a Jirka mě takovou miluje. A je blbost to dělat jako dřív, že jsem přestala jíst při myšlence prvního rande. Nebudu hubnou kvůli klukovi, prostě musím přijít na to, že já se necítím dobře a hubnou pro sebe a ne kvůli chlapovi. I když máme období, kdy jeden druhého štveme, hádáme se, rozcházíme se. Tak se milujeme. A já vím, že hodnějšího kluka, který na sobě maká po všech stránkách, dokonce kvůli mě shodil 40 kg asi nenajdu. Obětavě mě vaří čaje, když jsem nemocná, každou sobotu mi přinese snídani až do postele atd. Samozřejmě i on změnil mě. Dřív jsem žila jenom pro to, co si koupím pro sebe. O čem napíšu na blogu. Co mají ve slevě. Nyní mě nebaví ani jezdit nakupovat a utrácet. Prostě vidím, že proč budu mít padesát řasenek, radši spolu vyrazíme na výlet nebo koupím radši něco Jirkovi. Protože naše finance jsou dost omezené, tak se je snažím efektivně rozložit tak, aby jsme z toho měli užitek a radost oba (ale na svoje radosti nezapomínám:D) A naše plány do budoucna? V létě jedeme na týden do Chorvatska, Smetanova Litomyšl, Avon pochod a další výlety máme naplánované. A co se týče školy a mého učení? Jirka mě strašně podporuje, prožívá se mnou každý udělaný zápočet nebo zkoušku a já zase nevynechám žádný jeho hokejový zápas. Můj sen učit je pořád stejný, akorát se trochu změnil, že když studuji ekonomický obor, tak jestli ho dostuduji tak bych mohla učit třeba ekonomiku nebo účetnictví.

Doufám, že se Vám článek o mě líbil ♥

Valentýnské překvapení od Jirky
Náš první silvestr
Nový outfit:)
Náš první ples

Výlet do Prahy

Výlet do Vídně

Můj maturitní ples

Naše první společné Vánoce

úterý 19. listopadu 2013

Max Factor Beauty&Wellness víkend

Po dobu mé neaktivity jsem se zúčastnila Beauty&Wellness víkendu, který pořádala značka Max Factor. Tento pobyt jsem vyhrála v jejich soutěži.

Na víkend jsem s sebou vzala svoji dlouholetou nejlepší kamarádku. Obě jsme moc netušili, co od toho máme čekat. A obě jsme byli mile překvapené. Luxusní hotel, dárky od Max Factoru, které jsme měli na posteli připraveny, přípitek na přivítanou, neomezený vstup do wellness centra, výborné jídlo. Prostě se o nás starali jako o celebrity. Byla jsem nadšená z wellness centra, kde byly různé druhy saun, bazén s masážníma tryskama. Před večeří si nás vzala do parády nehtařka, kadeřnice a vizážistka, takže jsme se vůbec na večeři nemohli pomalu poznat. U některých dam byla změna doopravdy znatelná. Po večeři následoval bowling, kde jsme se vyřádili. Bohužel některé dámy nám s kamarádkou moc nesedli, hlavně ty se kterýma jsme hráli bowling, takže jsme si bowling moc neužili. Druhý den nás čekalo buď kosmetické poradenství nebo návštěva wellness centra, samozřejmě jsme dali přednost odpočinku a šli jsme se "wellnessovat".

Bohužel moc fotek nemám, protože jsem v té době na blog ani nepomyslela a vůbec jsem nepomýšlela, že o tomto víkendu budu psát článek, takže na více fotek se podívejte zde na facebookové stránky Max Factor.




Zdroj: Max Factor

neděle 4. srpna 2013

Letní foto

Ahojte:)

Po dlouhé neaktivitě se vracím zpět k psaní. Přestala jsem psát protože se mi zdálo, že není o čem a že z mých článků se začal stávat velký nezajímavý kýč. Zapracovala jsem na vzhledu i když pořád to není takový, jak bych si představovala, ale bohužel nejsem žádnej ajťák. Z blogu Anett-s se stal Style by Ann. Doufám, že teď na tom bude blog lépe než před pár měsíci:)

První článek "staronového" blogu je z focení na starém rozpadlém koupališti u nás ve městě. Prostředí s úžasnou atmosférou, ze které jsem měla strach - pořád jsem hledala kde na nás vyskočí nějaký feťák nebo bezdomovec.

Růžové maxi šaty Reserved
boty CCC
boty vypůjčené - značku nevím
Šedé maxi šaty Reserved

Květované legíny Promod
Oranžová halenka H&M
boty CCC