sobota 22. února 2014

Jam Studio sada

Ahojky

Už zhruba půl roku jsem sháněla nějakou hezkou peněženku a nerazila jsem u Plum na eshopu na Jam studio. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout jestli černou nebo růžovou barvu. Nakonec vyhrála růžová. Zásilka dorazila do dvou dnů a po rozbalení už jsem se jen kochala. Peněženka, penál a kosmetická taštička byly zabaleny v průhledném obalu s puntíky. Jednoduchý design a kvalitní materiál dělá jam studio neodolatelné. 





čtvrtek 20. února 2014

Moje já aneb jak jsem se seznámila s panem božským

Ahojky

Dočetla jsem se, že by jste chtěli vědět něco více o mě. Dlouho jsem přemýšlela, co vlastně napsat, ale stejně jsem to nevymyslela, takže jsem prostě začala psát a zjistila jsem, že jsem na sebe práskla o hodně víc než jsem chtěla:D Doufám, že se vám můj snad nejdelší článek bude líbit.

Jak už určitě víte jsem 22letá studentka. Studuji druhý ročník ekonomické fakulty na Vysoké škole Báňské technické univerzitě Ostrava, obor účetnictví a daně. Vůbec nevím proč jsem si tento obor zvolila, protože mě nějak nenaplňuje ani moc nebaví. Prostě ho studuju protože ho studuju. Mým velkým snem od mala je učit. Nejdříve jsem chtěla jít po základce na pedagogickou školu, ale bohužel rodiče byli po dnech otevřených dveří nadšeni z obchodní akademie v Chocni. Tam nám na dnu otevřených dveří naslibovali mnoho certifikátů a snadné uplatnění. Takže obyčejný pedák byl prostě pro rodiče málo. A já asi nebyla tak vyspělá, abych si dupla a šla tam kam chci. První rok na ekonomce byl utrpení, dokonce jsem chtěla přestupovat, ale nakonec jsem tam zůstala a rodiče se smířily i s mým průměrem z matematiky, který byl v průměru 4.3. Tak tak jsem z matematiky prolézala, ostatní předměty byly v pohodě známky do dvojek občas trojek. Největší vtip byl, že jsem si k maturitě zvolila z variant matematika vs. angličtina matematiku. A světe div se, odmaturovala jsem z ní na 3, a to jsem neměla žádné doučování a učila jsem se tak 14 dní před maturitou. Prostě jsem si jen prošla starší zadání a použila rozum z běžného života. Přihlášky na vysoké školy jsem si dala čtyři, samozřejmě zase na ekonomické obory, protože jsem si byla jistá, že na pedagogickou vysokou bych přijímačky neměla šanci udělat, protože předměty jako dějepis a fylozofie se moc na naší škole nebralo. Jinak jestli se ptáte na můj soukromý život, byl normální. Měla jsem dvě nejlepší kamarádky a pak samozřejmě další a s nimi jsem podnikala různé akce, jako každý, diskotéky, plesy, kina. Ale bohužel v této době byly obě kamarádky zadané, takže jsem se musela dost podřizovat tomu, jak mají oni čas nebo jsme chodili třeba ve třech - kamarádka, její přítel a já (takže jsem dost křenila). Samozřejmě jsem trpěla depresemi z mého obtloustlého vysokého těla. Vždy jsem byla všude vidět. Moje dvě nejlepší kamarádky, jedna se 160 cm a druhá 167 cm výšky, byly vždy o dost menší, takže já byla jak žirafa. Všichni kluci byli menší než já. A moje oblíbená věta zněla: "Já si snad v životě nenajdu kluka" Samozřejmě jsem  měla rande s pár klukama, ale vždy to skončilo fiaskem. Připadala jsem si divně, že jsem se jezdila koupat v létě s rodičema a vedle nás ležel zaláskovaný pár. Maturita byla za mnou, na vysokou jsem byla také přijata, a čekalo mě normální léto, které jsem strávila na brigádě. V montérkách jsem montovala závity. Byla jsem za tu brigádu šťastná, protože slovo hospodářská krize znělo ze všech firem. Občasný výlet na koupák s kámoškou, ale jinak nic zajímavého. To jsem, ale netušila, co přinesou prázdniny za rok. 

V září jsem nastoupila do Ostravy na vysokou. Naštěstí tam se mnou šla kamarádka se kterou jsem půlku střední seděla a ještě jeden kámoš. Takže jsem první krůčky na vysoké absolvovala s pomocí jich. První šok z komunistického pokoje jsem přežila a začala jsem si vysokou užívat. Peníze z brigády rychle ve velkoměstě mizely (určitě můj velký nákup jste na blogu viděli). Bohužel až do doby kdy si kamarádka našla kluka a odstěhovala se ode mě. Strašně špatně jsem to nesla. Škola mě nebavila a já nevěděla jak to tam přežít. Dokonce jsem si chtěla kupovat čivavu. A tak jsem si dala seznamku na internetu. Sháněla jsem super kluka z Ostravy. Nikdy bych nevěřila, že se tolik lidí ozve, ale skoro z žádným ven nešla protože třeba bydlel přes celou Ostravu nebo ještě dál. A já Ostravu ještě moc po půl roce neznala. Sešla jsem se s jedním a to jen proto, že mě ukecal a byl z kolejí. Bylo to moje nejhorší rande. Celou dobu mluvil jen o sobě prostě nuda. Pizzu jsem si pak zaplatila a vymazala ho ze všeho z čeho to šlo. A tak jsem zkusila seznamku v místě bydliště v České Třebové a okolí. Ozvalo se zase strašně kluků. A tak jsem s jedním vyrazila ven (říkejme mu sobec). A já se do něho zamilovala, protože mě připomínal spolužáka ze střední do kterého jsem byla zamilovaná. Po pár randech mě začalo štvát, že má na mě čas jen večer. Moje kamarádka, která ho poznala mi říkala hned jak ho poznala, ať se na něho vyprdnu, že to je sobec, který myslí na sebe. Ale já byla zamilovaná a neposlouchala ji. A pak se rozešel on se mnou a zároveň já s ním (byla jsem podrážděná ze nevykonaného zápočtu a unáhlila jsem se) A zase začli prázdniny. Občas jsem si se sobcem napsala smsku a nic víc. Celé prázdniny byli stejné 6 dní v týdnu, 10 hodin denně v práci. Občas kratší dobu, protože jsem jela třeba na koupák nebo někam z rodičema nebo si nechat tetování. Ano k 21. narozeninám jsem si nechala udělat na zápěstí levé ruky nápis "Believe". Rodiče se s tím moc nechtěli smířit. Mamka byla proti, a taťka mi řekl - hlavně si nedávej nic na ruku. No stalo se:) 

Na konci prázdnin přesně 23. 8. za mnou přišel jeden můj spolupracovník a řekl mi, že se líbím jednomu klukovi tady. Já to moc nevnímala, myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. Ale on začal jestli bych s ním šla na večeři, kdyby mě pozval, ale že je hodně stydlivý a tak se mě ptá proto, abych ho neodmítla. Po dlouhém naléhání spolupracovníka jsem se zeptala, kdo to je. A když mi to řekl, tak jsem se jen zeptala: "To je ten s ponožkama až ke kolenům?" Ale ze soucitu jsem svolila k pozvání na večeři. O víkendu mi se na facebooku rozsvítila ikonka, že si mě chce někdo přidat do přátel. Ano byl to Jirka. Tak jsem si ho přidala a čekala jestli napíše. A tak jsem mu chudákovi stydlivému napsala já. Já už měla od mé spolupracovnice zjištěné, že je strááášně hodný, že miluje hokej, že ho dobře hraje, ale že se stydí. Chtěl mě pozvat na večeři, ale já jsem nechtěla, protože nemám moc ráda první schůzky v restauraci a to, že za mě chlap platí. A tak jsem si říkala, hraje hokej, tak půjdeme bruslit, bude se tam cítit uvolněněji než v restauraci a konverzace nebude třeba tak váznout. Já na bruslích víc jak rok nestála, brzdit neumím, ale byli jsme domluvený asi za 4 dny, že půjdeme. V práci jsem ho viděla u umyvadla a tak jsem vyrazila k umyvadlu ho pozdravit a třeba si popovídat, bohužel chudák byl stydlivě červený, odpověděl mi na pozdrav a zmizel. Mezi tím mě napsal, jestli bych nejela se podívat na hokej. A já souhlasila. Sice jsem nechtěla naše přátelství prohlubovat. Řekla jsem si jedna schůzka a dost, ale stejně jsem se nafintila. A vyrazila na nádraží. Asi tři minuty od nádraží mě chytl takový slejvák, že ani deštník nepomohl a já dorazila zmoklá jak slepice. Jirka už na nádraží čekal, lístek na vlak měl koupený a jeli jsme. Při cestě jsem spíše mluvila já. Před hokejem jsme se stavili do kavárny na latté a kofolu a šli na stadion. I když mě bylo nakázáno, ať já uberu na rychlosti mluvení a dám prostor Jirkovi. Stejně to nešlo a povídala jsem víc než Jirka. Hokej byl naprosto super. Já byla z hokeje nadšená. A rozhodlá, že další schůzka už nebude. Jenomže jsem se pak dozvěděla, že si kvůli mě koupil brusle. To jsem trochu nechápala - jak nemůže mít brankách, který hraje hokej brusle. Později mi bylo vysvětleno, že bránkáři mají jiné brusle než hráči a lidi, kteří normálně bruslí. Bylo mě blbé nejít na brusle, když si je kvůli mě koupil a tak jsem šla. Sice jsem se motala a tak tak stála. Jirka bruslil famózně. A tak jsem se ho chytla (samozřejmě já první) za ruku, abych neslítla nic jiného v tom nebylo. V tomto období se začal ozývat sobec a měla jsem se s ním sejít. A já začala přemýšlet, co udělám. Já pořád milovala sobce a Jirka byl zamilovaný do mě. A tak jsem v práci Jirkovi oznámila, že se přestaneme scházet. Bohužel on to nerozdýchal opil se a druhý den nepřišel do práce. A já ucítila starost o něho. A tak jsem mu napsala a šli jsme ven. Musím už to zkrátit protože jinak to bude maxi článek:D 

V září jsme začali spolu oficiálně (facebookově) chodit. Dozvěděla jsem se také, že jsem se Jirkovi líbila už rok před tím, když jsem tam byla na brigádě, ale nestihl nebo se styděl mě oslovit. Já začala Jirku měnit k obrazu svému. Žádná peněženka po kapsách, ale malá pánská taška, místo bundy kabát, z vlasů na ježka delší vlasy atd. Do jeho rodiny jsem zapadla strašně rychle a vycházím s rodičema taky dobře. Jsem za to moc ráda.

A začali jsme vymýšlet výlety. Byli jsme spolu ve Vídni před Vánoci, viděli jsme muzikál Děti ráje, výlet do muzea v Olomouci a zoo byl taky super. Udělali si suprové Vánoce (kdyby jste chtěli vědět, co jsem dostala, například fialový foťák Samsung nebo Dolce&Gabbanu), vybrali jsme spolu k Jirkovi do pokoje obří úžasnou postel. Prožili romantického Valentýna. S Jirkou jsem přestala řešit moje deprese z postavy o hoodně míň, skoro vůbec. Prostě si říkám, jsem jaká jsem a Jirka mě takovou miluje. A je blbost to dělat jako dřív, že jsem přestala jíst při myšlence prvního rande. Nebudu hubnou kvůli klukovi, prostě musím přijít na to, že já se necítím dobře a hubnou pro sebe a ne kvůli chlapovi. I když máme období, kdy jeden druhého štveme, hádáme se, rozcházíme se. Tak se milujeme. A já vím, že hodnějšího kluka, který na sobě maká po všech stránkách, dokonce kvůli mě shodil 40 kg asi nenajdu. Obětavě mě vaří čaje, když jsem nemocná, každou sobotu mi přinese snídani až do postele atd. Samozřejmě i on změnil mě. Dřív jsem žila jenom pro to, co si koupím pro sebe. O čem napíšu na blogu. Co mají ve slevě. Nyní mě nebaví ani jezdit nakupovat a utrácet. Prostě vidím, že proč budu mít padesát řasenek, radši spolu vyrazíme na výlet nebo koupím radši něco Jirkovi. Protože naše finance jsou dost omezené, tak se je snažím efektivně rozložit tak, aby jsme z toho měli užitek a radost oba (ale na svoje radosti nezapomínám:D) A naše plány do budoucna? V létě jedeme na týden do Chorvatska, Smetanova Litomyšl, Avon pochod a další výlety máme naplánované. A co se týče školy a mého učení? Jirka mě strašně podporuje, prožívá se mnou každý udělaný zápočet nebo zkoušku a já zase nevynechám žádný jeho hokejový zápas. Můj sen učit je pořád stejný, akorát se trochu změnil, že když studuji ekonomický obor, tak jestli ho dostuduji tak bych mohla učit třeba ekonomiku nebo účetnictví.

Doufám, že se Vám článek o mě líbil ♥

Valentýnské překvapení od Jirky
Náš první silvestr
Nový outfit:)
Náš první ples

Výlet do Prahy

Výlet do Vídně

Můj maturitní ples

Naše první společné Vánoce